čtvrtek 10. srpna 2017

Mýty o Ukrajině

V jednom z minulých článků jsme psali o tom, že nesouhlasíme s černobílým nazíráním na Ukrajinu, s nadšeneckým plytkým oslavováním ukrajinské mentality a s „hipsterským“ hnutím, které porodil především Euromajdan.  Nechceme se však zastavovat pouze u vymezování se: bude dobré, když k tomu uvedeme několik vlastních pozorování a tezí, které jsme nabyli za našeho pobytu v této východoevropské zemi. Takže jaká je Ukrajina podle našeho pohledu a co si myslíme o současném „hipsterském“ přístupu k ní? Pojďme to demonstrovat vyvrácením několika mýtů.
  1. mýtus: Ukrajina je Evropa

    Dnešní heslo Ukrajinců – „Ukrajina je Evropa!“ můžeme slyšet jak od ukr. emigrace, tak od samotných demokratických a uvědomělých občanů Ukrajiny, stejně jako od některých našich krajanů, kteří se v romantické ukrajinské ideologii shlédli. Heslo však zůstává pouze heslem, aniž by jeho obsah jakkoli odpovídal realitě, jak je na Ukrajině bohužel běžné, ba ani historicky vzato není správné:

    Ukrajina (jako celek) ani náhodou nepatří do středoevropského prostoru, jak bylo uvedeno v jedné české antologii současných ukrajinských povídek (zas tolik jich není, takže název lze snadno dohledat), i když některým by se to možná líbilo. Ukrajina, stejně jako Rusko, s kterým má velkou část své historie společnou (ať chce nebo ne), je na pomezí Evropy a Asie a vytváří jakýsi přirozený přechod mezi těmito dvěma protipóly. Ano, je pravda, že Podkarpatská Rus, Halič a Bukovina byly součástí Rakouska-Uherska. Stejně jako je pravda, že Podkarpatská Rus byla jednou ze zemí, jež tvořily Československo, nebo že část současné Ukrajiny patřila v minulosti různým polským státním útvarům. Jedná se však pouze o zhruba čtvrtinu současné rozlohy země, která kdy patřila evropským státním celkům.
           Na podporu ukrajinské euroideologie se vynakládá i mnoho lidové tvořivosti.
    Bohužel se proces zasekne pouze u těchto symbolů a faktický dopad to nemá.
  2. mýtus: Ukrajinci s námi sdílejí stejnou víru

    (Což si někteří religiózněji založení intelektuálové myslí)

    Ano, na západě země převažuje řeckokatolická církev, která uznává papeže a je považována za součást katolické církve. Rozhodně to však neplatí pro celou Ukrajinu. Na většině ukrajinského území převažuje pravoslaví, které tak trošku zamrzlo v čase.

    Ať už pravoslaví ale prochází jakoukoli krizí, je to právě ono, které východoslovanský prostor tvarovalo a tvaruje a hraje tak výraznou a nezaměnitelnou roli i na Ukrajině. Naproti tomu řečtí katolíci stáli po celou dobu ukrajinských dějin na jakési vedlejší koleji a v konfliktu mezi katolíky a pravoslavnými hráli pouze druhé housle. Ukrajinský národ byl fakticky zformován jako opozice tehdejšího „ruského“, tj. pravoslavného obyvatelstva vůči katolickému Polsku, které se snažilo na svém východním území pravoslaví potlačit a zaměnit jej katolicismem. Řečtí katolíci se zrodili právě z tohoto neúspěšného pokusu o „pokatoličtění“ tehdejších pravoslavných věřících, nicméně nikdy nedosáhli masového, natož rozhodujícího vlivu. V nastalých válkách mezi pravoslavnými kozáky a katolickou Rzeczpospolitou se totiž pozdější ukrajinský národ tvrdě přidržel své pravoslavné kultury, což dělá z pravoslaví faktickou součást ukrajinské národní identity – a to je role, o které se řeckým katolíkům může dodnes jen zdát.

  3. mýtus: Na Ukrajině se řeší jenom politika a Euromajdan

    Za tuto představu vděčíme českým i světovým médiím, které o Ukrajině informují pouze v politickém kontextu. Trochu smutné, vzhledem k tomu, že Ukrajinci už nyní tvoří (společně se Slováky) nejpočetnější českou minoritu. Ano, na Ukrajině se řeší politika. Ale zajímá se o ni asi tak stejné procento obyvatel jako u nás, pravděpodobněji ještě menší a celkový zájem Ukrajinců o angažování se v jakémsi veřejném prostoru je velmi nízký – je to vidět i při zběžném projíždění zemí.

  4. mýtus: Ukrajinský jazyk je potlačovaný

    Nepřijde nám, spíše naopak. Všechny oficiální informace, názvy, pokyny apod. jsou v ukrajinštině, ale většina lidí mluví radši rusky, i když ukrajinsky umí. Proč? Na to je asi těžké jednoduše odpovědět. Na západní Ukrajině se vyplatí mluvit ukrajinsky jen ve Lvově a okolí, možná v Ivano-Frankivsku (nenavštívili jsme). Všude jinde byly naše pokusy o ukrajinštinu okamžitě zneškodněny odpovědí v ruštině. A pohádka o Charkově, jako východní výspě ukrajinského jazyka je naprostý nesmysl, tady lidé platí rubly a na hlavním náměstí hraje Ruské rádio Šanson. Ovšem všechny oficiální názvy, dokonce i zaplivaná cedulka v maršrutce, jsou ukrajinsky. Tak jak to tedy je s tím potlačováním? Problém je očividně někde jinde: lidé dávají přednost ruštině, i když jim ji nikdo nevnucuje a mají všechny podklady k tomu, aby používali ukrajinštinu (ovládá ji takřka každý).

  5. mýtus: Ukrajina je země s živým a rozmanitým folklórem

    Mýtus, který se snaží propagovat někteří ukrajinští emigranti v ČR, za pomoci českých ukrajinofilů. Folklor na Ukrajině však trpí stejným neduhem jako skoro všechny ostatní oblasti kultury – je to POUZE divadlo a Potěmkinova vesnice. V mysli běžného obyvatele Ukrajiny platí systém „Je jedno jak. Hlavně, aby to bylo“. V praxi to znamená, že se celá země navléká do zaměnitelných vyšívaných košil (jiné části tradičního oděvu jakoby ani neexistovaly), absolutně bez jakéhokoli respektu k regionálním odlišnostem, které jsou pro folklor stěžejní. Jak by se tvářili u nás třeba na Lašsku, kdyby v jejich kroji chodil někdo ze západních Čech, aniž by byl jakkoli s Lašskem spřízněn? Na Ukrajině je tato povrchní praxe bohužel realitou. Stejně tak přistupují Ukrajinci i k lidové hudbě a svůj jedinečný hudební projev zprzňují elektropofiderními interpretacemi, které soudný posluchač okamžitě zavrhne, neb v nich není ani přirozenost, ani krása. Ukrajinští propagátoři takto „rozmanitého a bohatého“ folkloru jakoby to však neviděli a svých vlasteneckých názorů se nevzdávají. Zajděte si ale na libovolnou ukrajinskou oslavu na Ukrajině, v Praze, nebo jiném městě a uvidíte, o čem mluvím. Co na oslavu! Zajděte si na oficiální prezentaci písní a tanců Ukrajiny a stejně narazíte na tuto elektronickou hudební reprodukci. Ukrajinci si svého folkloru neváží a ve skutečnosti je ve své hloubce absolutně nezajímá.   


Žádné komentáře:

Okomentovat