čtvrtek 22. prosince 2016

Recenze – Tomáš Kočko: Velesu

Moravský bard Tomáš Kočko se svým orchestrem konečně letos vydává nástupce minulé desky Cestou na jih. A jak to dopadlo? Inu, dle očekávání, album je takřka naprosto bezchybné!






Koncept desky spočívá v prastaré slovanské mytologii, kdy lidé věřili v rozličné Bohy, žili ve spojení a  v míru s Přírodou a pěstovali svou starou moudrost, kterou si předávali ústně z pokolení na pokolení. Do tohoto světa však jednoho dne přišlo křesťanství, se svým jediným bohem a zničilo všechno to, co se nehodilo novým pánům do krámu. Tomáš takto vede po celé album dialog mezi starým a novým, mezi pohanstvím a křesťanstvím. Vydejme se spolu s ním na cestu starými časy a nechme se unášet skladatelskou i zvukovou dokonalostí!

Album otevírá mocná hymna Do Návu, kterou uvedou chytlavé šalmaje a prastaré rytmy bubnů – uslyšíme zde i sbor, zpívající staroslověnštinou, jazykem našich předků! Skladba je natolik hybná, že mám z toho sám chuť sednout na koně a rozjet se s Tomem také do Návu a vidět všechno to, co svým mocným přednesem popisuje!
Další skladba „Velesu“ (starý slovanský bůh skotu, podsvětí, hudebníků a halušek) je skvělým skloubením jazzu a folkloru, Kočko zkrátka opět dokazuje svou hudební vyzrálost. Dostane se zde ke slovu i zvonivá přirozenost v ženském přednesu, kterou je celé album prodchnuto.

Následující dílo Jen se rozvzpomenout zase uhrane hlubokou metaforičností: 

Cesty k dobru
oči obrů
úsměv trpaslíků

Nádherné nápadité metafory, navzájem nezaměnitelné, umně a smysluplně sestaveny do jediné skladby, člověka skutečně ponoukají, aby v sobě také „otevřel chrám“.

Ani další počiny nezůstávají pozadu a písně válí jedna za druhou: především upřímná a nádherná Na mohylách, ve které excelují obě dámy z Orchestru a Chors, ve které se tom opět situoval do skladatele balkánských písní, za které by se ani Bregović nemusel stydět! Tu se experimentálně projeví jednotliví hudebníci s naléhavým sólem, tu zase zaberou všichni členové jako jeden muž a ohromí vás svou odhodlaností kořeněnou precizním ovládáním nástrojů.

Velesu“ je mnohem temnější než jeho předchůdci. Tomáš se zde (Vnuk, Do Návu II.) sebejistě pouští do (!) metalu a dokazuje, že by byl stejně dobrý metalový muzikant, jako je již nyní folkovým. Kytary řežou, basy duní, jak to má u správného metalu být!!! Vše je umně zkombinováno s jemností folkloru – úžasný zářez do ethno-metalového žánru!
Je již jen malou zajímavostí, že album se drží již čtvrtý měsíc v prestižním žebříčku World Music Charts. Pokud tedy hledáte svěží hudbu ve world-music žánru, neváhejte a nechte si doporučit Velesu! Vydejte se na cestu napříč žánry a nechte se unášet pohanskou atmosférou do Návu až k Velesu.

Za inspiraci děkuji všem dřívějším nadšeným recenzentům, především pak sečtělému a znaleckému webu jazzport.cz (Jan Hocek) a jeho omamně jímavé naléhavé nu-metal recenzi, s nádhernými dialogy muzikologických termínů a žánrové zasvěcenosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat